Dřevěná barokní výpusť rybníka Oborák by stranik.dan on Sketchfab
Na mohutném jedlovém korytě opatřeném svrchu jakousi poklicí, záklopem, lze nalézt otisky a další stopy po technickém zařízení, kterým byla hladina rybníka v minulosti regulována. Dřevěné prvky výpustě se podařilo dendrochronologicky datovat do let 1674/75 v případě koryta, resp. k roku 1753/54 u záklopu. Samotný rybník bude patrně podstatně starší, z popisovaného nálezu nicméně můžeme usuzovat, že hráz byla zásadním způsobem opravována za významného opata plaského kláštera Ondřeje Trojera, stavebníka plaské sýpky a nové prelatury a zakladatele několika vsí na plaském panství. Další opravy se rybník patrně dočkal již o tři čtvrtě století později, v polovině 18. století. Nově prezentovaný nález je, spolu s dalšími prvky, které byly v průběhu archeologického výzkumu rybníka zdokumentovány, pozoruhodným autentickým dokladem barokní rybníkářské technologie.
Archeologie na rybníku Oborák
Oborák je rybolovný, průtočný rybník na Bučeckém potoce v katastrálním území Trojany u Mladotic. Nachází se na kraji lesa mezi Olšanskou myslivnou a dvorem Sechutice. Jedná se o středně velký rybník o ploše 3,1 ha a rozměrech cca 350×130 m. V roce 2021 zde proběhl archeologický výzkum vyvolaný “Rekonstrukcí vodní nádrže Oborák“. Rybník byl značně zanesený, v hrázi se nacházely nátrže, požerák byl zrušený.
Založení rybníka pravděpodobně souvisí se vznikem Sechutické obory, na jejímž okraji se nacházel. Obora byla vybudována již v 16. století pro chov daňků, později zde byla chována také divoká prasata, srnčí i jelení zvěř. Zanikla v 90. letech 19. století v důsledku stavby železniční trati mezi Mladoticemi a Kralovicemi.
Archeologický výzkum rybníka se soustředil na prostor hráze a jejího okolí, kde se nacházelo množství dřevěných konstrukčních prvků hráze. Samotná hráz je sypané konstrukce, na návodní straně byla zesílená kamennou plentou, která dosahovala až koruny hráze. Tvořena byla štětem ze sbíraného kamene, který překrývala poměrně mocná vrstva červeného jílu, ve spodních partiích hráze dosahující mocnosti přes 1 metr. Při patě hráze se na návodní straně nacházely dřevěné zašpičatělé piloty.
Výpusť rybníka tvořilo mohutné dřevěné koryto s dřevěným záklopem. Výpusť byla při rekonstrukci hráze vyjmuta a část původní dřevěné technologie se podařilo transportovat do Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici.
Dendrochronologickou analýzou bylo zjištěno, že koryto výpustě je zhotoveno z jedlového dřeva skáceného v roce 1674/75, zatímco záklop, rovněž jedlový, byl datován do roku 1753/54. Do stejné doby, přesně do roku 1754/55 se podařilo datovat také ze dna vytažený oboustranně odříznutý špalek dubového trámu. Rovněž dubová pilota z hráze byla vytesána ze dřeva skáceného mezi lety 1741 - 1758.
Ze dna rybníku Oborák byly rovněž odebrány palynologické vzorky k analýze výskytu pylových zrn. Sediment ukazuje vývoj vegetace a vlastního prostředí rybníka v několika posledních stoletích. V pylovém spektru dřevin dominuje borovice s podílem až 50 %, ostatní dřeviny jsou zastoupeny méně. Jedná se hlavně o dub, břízu a smrk, jen ojedinělý výskyt mají druhy jako je buk, jedle, habr, líska, případně lípa a jasan. Pyl olše a vrby lze přiřadit k lokální mokřadní vegetaci okolí rybníka. Pylové spektrum je možné interpretovat jako extenzivně využívaný hospodářský les, kde je výrazné zastoupení dubu a borovice. Rybník byl patrně založen v novověku, proto lze říct, že složení lesa je za posledních pár století více méně stejné. Pylové spektrum bylin je složeno hlavně z pylu trav s podílem okolo 30 %. Traviny z části ukazují i mokřadní a litorální vegetaci okolo rybníka, nejen bezlesí a pastviny v okolní krajině.
Zajímavým indikátorem změny managementu rybníka je výskyt zelených planktonních řas, respektive jejich vymizení a současné přibývání pylu obilí a silenkovitých bylin. Tato změna pravděpodobně souvisí s dlouhodobým letněním rybníka, možná spojeným s pěstováním obilí přímo na ploše vypuštěného rybníka.
